Milan Ducháček učitel semináře subkultury

V hodinách mi jde o to, aby historie v mladých lidech neprobouzela hysterii. Snad se mi to občas daří. Učím, protože mě rozhovor s živými tvory těší víc než dialog s prameny (i když ten mě baví taky). Cílem hodin věnovaných minulosti podle mě nemá být ubožák trousící kolem sebe data a jména bez ladu a skladu, ale historicky gramotný mladý člověk, který umí odlišit názor od blábolu a vlastní argumenty dokáže opřít o znalosti a věrohodné informace.

Namísto proklínaného memorování se proto spíš snažíme přemýšlet nad různými typy pramenů a pracovat s různorodými zdroji, ať už tištěnými nebo digitálními. To ale neznamená, že bychom kašlali na fakta. Naopak – učíme se, že faktografie je důležitá, ale spíš než cíl je to nutná podmínka porozumění problému a nalezení odpovědí. Hodně pracujeme s vizuálními dokumenty, ale taky s naučnou literaturou a beletrií – a učíme se je „číst“. Pokouším se tak studentům ukazovat, jak lze pomocí vhledu do minulosti líp porozumět současnosti. Někdo to využije v podnikání nebo na dovolené, jiný třeba při studiu některého (nejen) humanitního oboru. 

Protože se kromě učení na Lauderkách věnuji vlastnímu výzkumu a také přípravě budoucích učitelů dějepisu na fakultě (v Liberci), snažím se, aby se to vzájemně potkávalo, zkušenosti z bádání se (snad v dobrém) promítly ve výuce na Lauderkách a zážitky z hodin naopak v tom, jak vnímám smysl historické vědy a cíle vzdělávání budoucích dějepisářů/ek.

Někdy je těžké vysvětlit rodičům, kteří zažili dějepis jen jako biflování, že to jde dělat jinak. Jde, víc k tomu lze najít třeba tady: http://www.dejepis21.cz/historicke-mysleni-a-historicka-gramotnost A taky tady: https://historylab.cz/