Helena Zemanová učitelka českého jazyka a dějepisu

K učitelství jsem měla sklony vždy, ale definitivně zapůsobil vzor mých středoškolských učitelek. Ve své výuce se snažím propojovat to v dobrém slova smyslu tradiční s novými metodami a postupy tak, abych pokud možno také nadchla, nebo alespoň neotrávila či neodradila od svých předmětů.

Na učení je nejkrásnější okamžik, kdy společně rozvíjíme hypotézy, přeme se o možná řešení, navrhujeme východiska… Mám štěstí, že se mé předměty v mnohém doplňují: při výuce dějepisu lze mnohokrát sáhnout po textu z krásné literatury a doplnit tak celkový obraz doby; literaturu zas často není možné pochopit bez historického kontextu. Souvislosti baví mne i žáky a jejich nalézání je možná to nejdůležitější, co může výuka dát.