Irena Poláková učitelka českého jazyka a dějepisu, garant oborové skupiny ČjL, koordinátorka školní časopisecké a audiovizuální platformy
Dlouhodobě se, se střídavými úspěchy, zabývám podporou dětského čtenářství a funkčního pojetí výuky jazyka, který se snažím učit jako komunikační systém, tj. nerozdělen na jednotlivé lingvistické kategorie (ačkoliv mnohdy pro lepší porozumění žáků musím jednotlivé složky vypreparovat, snažím se je pak zařadit zpět do organismu jazyka jako nástroje komunikace a myšlení).
Domnívám se, že učení by učícím mělo „dávat smysl“, když ne nyní, tak v budoucnu. Snažím se tedy nabízet žákům takové aktivity, o kterých se domnívám, že je nejen budou bavit, ale v dalších oblastech i obdobích svého života je využijí. A tím nemám na mysli jen přímé uplatnění v zaměstnání. Snažím se o to, aby vzdělávání v mém pojetí nebylo jen příprava pro budoucí profesní život žákům, ale jedním z nástrojů k poznání světa, včetně sebe sama jako jeho součásti, a zdroj radosti a dobrodružství. A k obému mi příběhy fikčních světů i ty historické dávají řadu příležitostí.
A co mě při výuce nejvíce těší? Okamžiky, kdy probíhá vzájemné učení, kdy zapomeneme na vnější role snaživé učitelky a otrávených žáků a společně řešíme nějaký problém, kdy společně sdílíme úžas nad krásou literárního díla či pochopení dějinných souvislostí.