Spolupráce se školou Kugel v Cholonu

Naše škola navázala spolupráci se šestiletou střední školou Dr. Chaima Kugela v Cholonu. Paní Arazi, manželka izraelského velvyslance v České republice, zprostředkovala kontakt mezi naší školou a školou Kugel v Cholonu.

Studenti budou studovat společně texty – sbírku povídek, přeložených studenty hebraistiky pod vedením Dr. Šedinové, „Mít s kým mluvit“, dále knihu od Navy Semel „Učila jsem se létat“ a sbírku básní od Jehudy Amichaje „Patuach, sagur, patuach“. Vybrané básně budou studenti překládat do češtiny.

Studenti obou škol se zapojí do čtení a práce na 23. čísle časopisu Kamarád, který je popsán na samostatné stránce. Dále je možné použít texty česky píšících autorů, jejichž texty byly přeloženy do hebrejštiny.

Vazba Lauderových škol a Kugelovy střední školy

Práce na tomto projektu již přinesla některé zajímavosti. Např. střední škola Kugel a pražské Lauderovy školy jsou svým způsobem podobné historickým kontextem a mají mezi sebou vazbu nejen díky práci na společném projektu, ale hlavně díky postavě Dr. Chaima Kugela.

Po dokončení doktorátu se Dr. Chaim Kugel stal ředitelem Hebrejského gymnázia v Mukačevu, které bylo jedinou školou v Československu, kde se vyučovalo hebrejsky. Před 2. světovou válkou odešel do Izraele, kde byl zvolen starostou města Cholon. V roce 1949 stál při založení místní střední školy, která nese jeho jméno. Lauderovy školy jsou v současnosti jedinou židovskou denní školou v České republice.

Následující text je zkráceným výtahem z kapitoly Hebrew Education in Subcarpathian Russia z trilogie The Jews of Czechoslovakia. Krátká citace ze vzpomínek Maxe Broda na Dr. Kugela je z knihy Život plný bojů. Učební osnovy Soukromého reformního hebrejského gymnázia v Mukačevu pocházejí z ročenky školy. Informace v textu o historii školy Kugel v Cholonu pochází z webové stránky této školy.

Hebrejské školství na Podkarpatské Rusi

Počátky souvisejí se založením „Unie hebrejsky mluvících“ (Agudat Dovrej Ivrit) a když Československá republika vyhlásila práva minorit, získalo toto hnutí politický status. Organizace jako Ha-techia, Kadima a Dovrej Ivrit rostly a získávaly vliv. Děti od tří až čtyř let byly posílány do chederů, které byly v každém městě a vesnici. Lze říci, že každá ulice měla své „duchovní centrum“. Úroveň chederů byla ale různá.

1920-1924 základní hebrejská škola

Po nějaké době byly založeny na několika místech hebrejské mateřské školky se záměrem vybudovat i hebrejskou základní školu. Ta se teoreticky mohla otevřít ihned, ale stala by se zřejmě školou židovskou a ne hebrejskou. Úmyslem sionistů bylo postupně otevírat každý rok jednu třídu tak, aby se předměty vyučovaly hebrejsky a na každý následující ročník se mohli připravit noví odborní vyučující.

Byla založena Organizace pro hebrejské školy na Podkarpatské Rusi. Její povinností bylo mimo jiné zajišťování materiálního i pedagogického chodu školy. Jak již bylo řečeno, nemohla převzít a udržet židovské školy dosud existující, ale musela založit novou. To nutně vedlo k tomu, žádat rodiče o školné. Tato nevýhoda se okamžitě odrazila v odklonu části veřejnosti, která byla už téměř přesvědčená o prospěšnosti této školy. Vzhledem k ekonomické situaci židovského obyvatelstva, ze dvou třetin žijícího na venkově, nebylo možné vytvořit síť hebrejských škol, které by byly finančně soběstačné.

Sionistická idea postupně prostupovala mezi židovskou mládež. V roce 1920/21 židovští žáci v různých obecných školách tvořili 72 procent studentů v celé Podkarpatské Rusi, ale jen malý počet z nich byl registrován pod židovskou národností. Následující statistika naznačuje vývoj židovského nacionalismu mezi mladými. Ve školním roce 1920/21 existovalo v Podkarpatské Rusi a na Slovensku 23 židovských škol, které měly celkově 2 507 studentů. V 16 z nich se vyučovalo slovensky, ve 4 maďarsky, ve 2 německy a pouze v jedné z nich (v Mukačevu) byla vyučovacím jazykem hebrejština. Mukačevskou školu tehdy navštěvovalo 45 studentů. Škola neměla ani stálé místo, svou budovu. Učitelé i studenti byli nuceni putovat ze školy na školu, která jim poskytla místnost na určitý čas. Někdy se museli dokonce spokojit se soukromým bytem, kde se všem zřetelně ukázalo, jak je vyučování v takových podmínkách nesnadné. Pozitivní odraz tohoto putování vedl k tomu, že skupina studentů s novým duchem byla vidět a vzbuzovala závist ostatních studentů. Ne každý byl privilegován být žákem hebrejské školy. Kdekoli se objevili tito sionističtí studenti, přinášeli s sebou radost ze života, štěstí a zpěv hebrejských písní. Kontrast mezi těmito a ostatními židovskými studenty, kteří studovali na obecných školách mezi studenty ostatních národností, vedl často k hádkám a nevraživosti. Mezitím se každým rokem sionistický tábor rozrůstal. Byly otevírány nové třídy a počátkem roku 1924 se začínalo diskutovat o osudu dětí, které dokončí docházku na základní školu a budou hledat další vzdělání na vyšší, střední škole, kde by se také vyučovalo v hebrejštině.

1924-1932 počátky hebrejského gymnázia

Otázka založení střední školy nebyla lehce řešitelná. Všem bylo jasné, že není možné opustit všeobecný model vzdělání jak je poskytován na běžných středních školách, tzn. především přípravu na další univerzitní vzdělání nebo na vzdělání na vysokých školách technického zaměření doma nebo v zahraničí. Mnozí rodiče se netajili zájmem o takové vzdělávání pro své děti. Existovala ale i skupina lidí sionisticky orientovaných, která chtěla, aby se absolventi gymnázia stali pionýry v Izraeli. Argumentovali ve prospěch syntézy nebo alespoň ve prospěch doplnění praktického aspektu k vyučování. Chtěli zahrnout do osnov i zemědělství. Nakonec byli ti, kteří tvrdili, že je akutní potřeba po moderních židovských intelektuálech, po typu lidí s širokým rozhledem. První skupina zastávala vzdělání praktické a komerční a druhá skupina spíš obory humanistické a sociální. Obě skupiny se naštěstí nerozcházely v podstatných věcech a byly přístupné utvořit střední cestu.

S těmito vizemi do budoucna a zároveň s perspektivou dalšího studia na univerzitách, vznikl nový typ reformovaného hebrejského gymnázia, které vycházelo vstříc současným potřebám. Podle toho vznikl program, který mohl naplňovat cíle jak humanistické i praktické, za cenu eliminace klasických předmětů jako byla řečtina a latina. Řečtina byla zrušena úplně a latina omezena a na jejich místo přišla národní výchova (židovská), která měla zasít sémě židovských i universálně lidských hodnot a pionýrských ideálů, které byly doplněny požadavky po vybudování židovského charakteru a schopnosti obstát v existenčních problémech.

Prudká debata také začala okolo metody výuky Bible. Je zajímavé, že antisionistické i ultraortodoxní skupiny všeho druhu povstaly a hlasitě protestovaly proti „domu nečistoty“, který může přivést na děti Izraele katastrofu, kvůli znesvěcování svatého učení a Tory.

Dr. Chaim Kugel ředitelem Hebrejského gymnázia

Na místo ředitele školy byl vybrán Dr. Chaim Kugel. Rozuměl problematice podkarpatského židovstva. Studoval na gymnáziu Herzlia v Izraeli, na univerzitě v Rusku a studia dokončil doktorátem v Praze.

Během prvních kroků ve funkci ředitele ke svému překvapení zjistil, že není téměř co administrativně zpracovat. Neexistovala totiž budova školy, škola neměla stálé učitele ani učební osnovy. Na jeho straně stáli schopní a odpovědní lidé, ale kromě dobré rady mu nemohli v ničem pomoct. Kdybychom se chtěli pokusit vypočítat všechny obtíže, které musel překonat na cestě k založení gymnázia, nebylo by to možné. Řekněme jen, že na dveřích modliteben byl dlouhou dobu vyvěšen plakát s plným exkomunikačním textem jako hrozba a v roce 1924, kdy gymnázium otevřelo první třídu, byl doručen dopis z Ministerstva školství, který výslovně existenci hebrejského gymnázia zakazoval. Tento zákaz ministerstva vzbudil v zemi takovou nevoli, že při své návštěvě Československa upozornil Dr. Chaim Weizmann na tuto záležitost prezidenta Masaryka a ministra zahraničí Beneše. Ministerstvo nakonec gymnázium uznalo.

Hebrejsky mluvící učitelé, kteří by byli zároveň občany země a zároveň držiteli místního diplomu, ještě neexistovali. Většina učitelů přišla ze zahraničí, z Polska a Litvy. Instituce měla také učitele na částečný úvazek a ne nezbytně Židy, ale Čechy, kteří byli „vypůjčeni“ ze státních institucí.

Ke každodennímu chodu náležely návštěvy nejrůznějších skupin pozorovatelů, které se chodily dívat na tu neobvyklou podívanou, jak je možné Newtona a Pythagora vyučovat jazykem Izajáše. Žádný návštěvník Mukačeva si nenechal ujít příležitost navštívit toto gymnázium a diskutovat s žáky, nebo přesněji poslouchat hovor mladých studentů.

Max Brod o Dr. Chaimu Kugelovi

„Ale jednoho člověka přece jen nemohu pominout: profesora dr. Chajima Kugela z Minska v Bělorusku, jednoho z nejvěrnějších a nejnezištnějších lidí, s kterými jsem se na cestě životem setkal. Pracovali jsme spolu už v pražské Židovské národní radě, na můj návrh byl Kugel pověřen, aby vybudoval hebrejské školství v Mukačevě na Podkarpatské Rusi; splnil tento úkol pečlivě a nadšeně. I on byl (jako dr. Goldstein) poslancem pražského parlamentu, který byl pak rozprášen. Odešel do Palestiny o něco dřív než já. V době, kdy jsem se tam objevil (1939), pořád ještě marně hledal, jak by se zařadil, později se stal městským plánovačem, budovatelem a prvním starostou rozkvétajícího se Cholonu, města poblíž Tel Avivu. V něm jako by byl ztělesněn dobrý duch nové vlasti, která mě přijala. Ačkoli sám zápasil s obtížemi nového života, nebylo dne, aby se ráno neobjevil v mém bytě a nepoptal se naléhavě, vesele a nadějně, co potřebuji. Zřejmě chtěl, aby se mi dobře vedlo, aby se mi v zemi líbilo. Byl dojímavý ve své vševědoucnosti a ve své péči o nejmenší drobnosti stejně jak o věci velké. Kugel byl takříkajíc vzorem lidské solidarity a bratrskosti. Já totiž nebyl jediný, o koho se staral, naopak přičiňoval se o blaho mnoha lidí.“

(Max Brod : Život plný bojů, str. 189)

Vývoj školy, prostředí a první absolventi

Vnitřní fungování gymnázia znali zřejmě pouze studenti - způsob života a sociální prostředí, které ústav poskytoval. Bylo to cítit obzvláště tehdy, když první studenti dosáhli čtvrtého nebo pátého roku studia a kdy už byli považováni za dospělou mládež. Nutno poznamenat, že také počet studentů na gymnáziu rostl rok od roku. V školním roce 1927/28 (školní rok 1927/28 - čtvrtý rok existence gymnázia) byl počet studentů 120, v roce 1928/29 – 124 studentů, v r. 1929/30 – 143 studentů, a v r. 1930/31 – 199 studentů, v r. 1931/32 – 232 studentů.

Na gymnázium také fungovalo kulturní centrum pro židovskou mládež. Díky knihovně se světovou literaturou se dostalo emancipované mládeži rozhledu v těžce dostupné literatuře. Později sloužila pro cvičení i prostorná tělocvična, která byla pravděpodobně pro židovskou mládež jediná v zemi. Každým rokem nerostl jen počet studentů, ale rozšiřoval se také okruh míst, odkud studenti pocházeli.

Gymnázium postupně získávalo více prostoru, ale bylo dlouho omezováno nedostatkem financí. Sbírky a dary by se daly charakterizovat příslovím „hrst ruky nenasytí lva“. Obratem k lepšímu se stal rok 1929, kdy se Židovská strana dostala do parlamentu. židovské školství stálo v čele jejího programu. Zvláště na gymnázia poslanci upozorňovali odpovědné úředníky a o jejich rozpočtu se diskutovalo v parlamentu i mezi ministry a v různých komisích.

Slavným dnem byl 12. červen 1932, kdy přistoupil první ročník k maturitní zkoušce. Tento fakt vzbudil respekt a obdiv mezi všemi vrstvami obyvatel. Slavnostní události, která byla velmi radostná, se účastnili osobnosti nejen z židovského světa, ale i nežidé z vysokých vládních míst. Všichni vyjadřovali nadšení pro výsledky práce této školy.

Podívejme se nyní, jak pokračovalo ve svých studiích a jiných aktivitách 61 absolventů, kteří maturovali během tří roků, od r. 1932-35. Vyučovat hebrejštinu na obecných židovských školách odešlo – 9 absolventů; připravovalo se na vyučování na Hebrejském gymnáziu – 5 absolventů; působilo na různých místech v republice, kde šířili sionismus a vyučovali hebrejštinu – 12 absolventů, odcestovalo do Izraele – 2 absolventi; angažovalo se v přípravných kursech na vystěhování do Izraele – 8 absolventů; universitní studium: právo – 6 absolventů, medicína – 15 absolventů, technické obory – 2 absolventi.

Učební osnovy - Školní rok 1932/33

Soukromé reformní reálné gymnázium Hebrejského spolku v Mukačevu

Historie střední školy Kugel v Izraeli

Škola „Kugel“ byla založena roku 1949 skupinou rodičů, kteří chtěli, aby jejich děti mohly navštěvovat místní střední školu. Malé osídlení postavené na písečném prostranství 5 kilometrů jižně od Tel Avivu absorbovalo mnoho nových imigrantů. Městská radnice se starostou Dr. Chaima Kugela nadšeně podpořila zájem rodičů.

Škola byla pojmenovaná Kugelova střední škola po prvním starostovi, který velmi přispěl k rozvoji města a jeho vzdělávacích institucí. Šestiletá Kugelova střední škola v Cholonu má v současnosti dvě části. Nižší střední školu Goldy Meirové (přibližně 750 studentů) a Kugelovu vyšší střední školu, která má od roku 1998 nový komplex (přibližně 800 studentů).

Když vstoupíte do nového komplexu, dostanete možná pocit, že škola a její budovy, zelené prostranství a ubytovací zařízení jsou zde již dlouho. Kdybychom byli v nějakém evropském městě, byl by váš pocit správný. Toto je ale Izrael a my, v Kugelově škole, jsme pyšní na to, že jsme jedním z dalších příkladů kombinace „starého“ a „nového“, které tato země vytvořila. Lze jen dodat, že „Kugel“ je jeden divoký sen, který se stal skutečností.

Cholon se zrodil na písčinách ( „cholot“ je plurál slova „chol“, což znamená písek). Rostoucí městečko jižně od Tel Avivu se stávalo městem (dnes má asi 180 000 obyvatel) a v zemi, kde slovo „normálnost“ má vždy víc než jednu interpretaci, bylo „normální“, že skupina rodičů požadovala, aby jejich děti mohly navštěvovat místní střední školu. V izraelském duchu svůj sen rodiče uskutečnili za pomoci výjimečné osobnosti, starosty města Cholon Dr. Chaima Kugela.

V Cholonu je stále písek, avšak současnost se od minulosti mnohým liší. Idea vzdělání, které tak přáli rodiče svým dětem, je stále v Cholonu ústřední. Cholon věří ve vzdělávání a Kugelova střední škola, nyní v novém komplexu, dělá maximum pro naplnění svého vzdělávacího poslání.

Odkazy



Novinky