Hanin kufřík

Projekt žáků druhého stupně ZŠ Gur Arje Lauderových škol
Vedoucí projektu – Mgr. Ilona Horáčková
Termín – září 2004 až červen 2006
Cíl projektu – umožnit žákům poznat a pochopit holocaust jim přístupnou formou - prostřednictvím dětského hrdiny

Motto: „...zlo se chová jako plevel. Když ho nehlídáte, když se tváříte, že není, vyroste rychle na každé mezi.“

Tomáš Pěkný, doslov O zlém snu

Obsah

I. část - Průběh práce na projektu

Září až prosinec 2005, 2006
společná četba knihy Hanin kufřík a další uvedené literatury, besedy o četbě.
Leden 2005
60. výročí osvobození koncentračního tábora Osvětim, 27. leden – Den památky obětí holocaustu, besedy o pořadech uváděných ČT.
Únor 2005, 2006
společná projekce filmů O zlém snu a Krátký život Anny Frankové, besedy, účast na dílně Hanin kufřík ve VKC ŽM.
Leden až červen 2005, 2006
průběžně – vlastní dílny a práce žáků – Moji „Zmizelí sousedé“, deportační zavazadlo, Děti píší „Haně“ – dálkový rozhovor s paní Májou Dohnalovou, beseda s paní Kateřinou Pošovou, akrostich inspirovaný jménem Hana Brady, tématem holocaust, hledání jména Hany Bradyové na stěnách Pinkasovy synagogy, ilustrace ke knize, zapojení do projektu Hear Our Voice.

II. část - Almanach (práce žáků)

Moji „Zmizelí sousedé“

Příběh z mé rodiny – Herrmannovi; Rodiče Františka Herrmannová, Josef Herrmann, děti Věra Herrmannová (5. 8. 1925 - 3. 1. 2000) a Zdeněk Herrmann (8. 1. 1927)

Rodina Herrmannova žila v malém městečku Zahrádka, než jim přišlo předvolání do Prahy a poté k transportu do Terezína.Zde byli rozděleni. Po třech měsících Františku, Josefa a jejich syna Zdeňka deportovali do Osvětimi. Františka a Josef byli hned od vlaku posláni do plynové komory.

Mezitím se Věra dozvěděla, že se může zapsat do dalšího transportu, kterým by se dostala za svou rodinou, myslela, že jsou v pracovním táboře.nevěděla, že se v onom místě páchají ty nejmasovější vraždy v historii, že jde o tábor smrti.

Jedna žena, přítelkyně, se kterou byla v ženském domově, se jí svěřila s myšlenkou, která jí nedávala pokoj. Řekla jí, že asi ví, kam ty masy lidí mizí. Tento okamžik se stal Věře osudným, neboť transport, kterým by bývala jela do Osvětimi, byl tzv.“zářijový transport“, jehož účastníci byli přesně po půl roce do jednoho zplynováni.

Zdeněk měl také štěstí, při rozřazování, kdo půjde dál a kdo na smrt, byl jako mladý a práceschopný poslán do Bergen-Belsenu.

Po osvobození přijel do Prahy a šel se nahlásit jako jeden z těch, kdo přežili. Dozvěděl se, že jeho sestra také přežila, spojil se s ní a společně chvíli žili v Belgické 25, židovském sirotčinci, dnes budově naší školy. Potom jim však byl vrácen byt jejich tety na Vinohradech, odstěhovali se tam a Zdeněk tam žije se svou rodinou dodnes.

Bára Sedláková, 8.třída

Mé deportační zavazadlo aneb co by si dnešní dítě sbalilo na cestu do neznáma...

  • fotky rodiny, discman, CD, mobil, spodní prádlo, prášky na alergii, teplé oblečení, jídlo, pití, papíry, tužky, baterku, kartáček na zuby, zubní pastu, ručník, teplé boty, pláštěnku, kapesníky, nůž... D.Š.
  • plyšáka Alánka, deníček, tužku, jídlo, pití, polaroid, knížku, nůž, walkman, mobil, kapesníky, baterku, slovník, tampóny, léky, hodinky, zapalovač, teplé oblečení... T.P.
  • kartáček na zuby, pastu, foťák, mobil, kalhoty, mikinu, bundu, boty, klíče, nůž, papír, tužku, karty, knihy (Harry Potter, všechny díly), mýdlo, toaletní papír, prášky... A.T.
  • jídlo, pití, teplé oblečení, pevné boty, baterku, hygienické potřeby, kapesníky, nůž, knihu Kdo chytá v žitě, léky, tužky, papíry, nůžky, vitamíny... B.S.
  • chleba, vodu, rovnátka, zubní kartáček, stopangin, polštář, ponožky, holínky, spacák, čepici, nočník, čočky, spodní prádlo, deku, zapalovač, instantní polévky... D.W.
  • léky, kapesní nůž, baterku, blok, pero, karty, hygienické potřeby, vodu, jídlo, pohorky, šusťáky, mikinu, triko, košili, punčocháče, spodní prádlo, peníze, plastové příbory, kelímek, kapesníky, fotky... D.H.
  • léky, multivitamíny, polštář, spacák, tóru, hygienické potřeby, slovník, svého psa, pastelky, příbory, instantní polévky, českou vlajku, boty, foťák, baterky... D.CH.
  • oblečení, myšáčka, zubní kartáček, 15 balíků chipsů, 3 litry Sprite, baterku, klíče, lano, nůž, boty s myškami, CD, vodku, zápalky, ruskou vlajku, peníze, lak na nehty, odlakovač...I.M.Š.
  • léky, mobil, rovnátka, hygienické potřeby, radio, hodinky, nůžky, nůž, pití, 10 Horalek, lampičku, baterku, polštářek, boty, spodní prádlo, psací potřeby, spacák, příbory, fotbalový míč, kopačky, tóru, kipu, žínky, párky, českou vlajku, sirky, slovníky, peníze, foťák, fotky rodiny... R.B.
  • kartáček na zuby, pastu, hřeben, 5 trik, dvoje kalhoty, sukni, patery spodní kalhotky, patery ponožky, deníček, pastelky, blok, knížku, baterku, sladkosti, sirky, boty, spacák, discman, CD... D.D.
  • spodní prádlo, tři plyšáky, dvoje boty, osm triček, spacák, polštářek, knihy, mobil, nabíječku, penál, fixy, pastelky, vodu, jídlo z KFC, vysavač, hadry, kartáč, pastu na zuby, kartáček... P.K.
  • teplé oblečení, pastelky, sešit, svíčky, zapalovač, zápalky, chleba, notebook, vodu, ručníky, hodinky, baterie, toaletní potřeby... T.A.
  • pyžamo, léky, pastu na zuby, kartáček, hřeben, sedm trik, dvoje kalhoty, dvoje boty, slipy, tílka, tři mikiny, jídlo, hodinky, ponožky, mobil, nabíječku, baterie... V.P.
  • pyžamo, šest triček, šestery kalhoty, spodní prádlo, tři svetry, brýle, hřeben, gumičky, zrcátko, kartáček, zubní pastu, mobil, nabíječku, léky, gel na vlasy, lak na nehty, baterie, náramky, řetízky, lesk na rty, odlakovač, papíry, tužky... A.U.
  • spacák, plyšáčka, jídlo, vodu, sešit, tužky, talisman pro štěstí, spodní prádlo, oblečení, teplou obuv, mobil, nabíječku, deník, hodinky, kompas, knížku o přírodě, discman, CD, baterie, zápalky, šminky, odlakovač, hygienické potřeby, barvu na vlasy, pilník na nehty, klíče... A.F.
  • boty, peníze, léky, fotku rodiny, doklady, mýdlo, nůž, Bibli, šampón, baterku, baterie, mobil, ponožky, spacák, spodní prádlo, svetr, punčocháče, čepici, energetické potraviny, karty na „Prší“, foťák, plyšového medvídka Jim Beama, kartáček a pastu na zuby, šperky, tepláky, walkman a kazety... S.T.
  • oblečení, stan, spacák, walkman, discman, papíry, tužky, mobil, peněženku, boty, varnou konvici, ruční mixér, vařič, zubní kartáček a pastu, látky, nitě, jehly, nůžky, termosku, nůž, pilku, nádobí, baterky, nabíječku, tempery, učebnice, sešity, foťák, kalkulačku, peníze, zlato, léky, všechny své knihy, sušené potraviny, šampón, mýdlo, nafukovací člun, pádla, plyšáky, vodu, čaj, kapesníky, příbory, gumu, zmizík, hygienické potřeby... H.P.
  • mobil, peníze, OP, zubní pastu a kartáček, odličovací tampóny, krém na opalování, odličovač, šminky, vložky, tampóny, plyšáka, discman, walkman, CD, kazety, blok, pastelky, cigarety, zapalovač, teplé oblečení, lehké oblečení, foťák, tenisky, kapesníky, pláštěnku, nůž, vývrtku, víno v krabici, zámek, ručník, hygienické potřeby, baterku, nabíječky, manikúru, pedikúru, stříbro, kreditní kartu, slovník, jídlo, spodní prádlo, mini prášek na praní, časopisy, knížku... B.G.
  • varný hrnek, teplé oblečení, knihy, trvanlivé a výživné jídlo, mýdlo na praní, papíry, sešity, učebnice, léky ( antibiotika apod.), psací potřeby, vitamíny, peníze, nůž, deku, fotky ( psů, koček, rodiny, kamarádů), čaj a tablety na čištění vody, zubní pastu a kartáček, mycí potřeby, kapesníky, baterku a baterie, deník, boty, vložky, odvšivovací prostředek... I.V.

A co měli v kufříku ti, kteří museli opravdu do transportů?

  • Eva Erbenová panenku Haničku, několik tužek a deník...
  • Hana Bradyová spací pytel s vůní domova...
  • Martin Glas Foglarovu knihu Záhada hlavolamu...
  • Mája Dohnalová Zpěvy staré Číny, Máj, Balady a romance, kalendářík a tužky...
  • Kateřina Pošová Bibli...

Děti píší „Haně“

Protože skutečná Hana Bradyová už nám na naše otázky odpovědět nemůže, požádali jsme paní Máju Dohnalovou, která byla jednou z takových „Han“, aby odpověděla dětem na to, co by rády věděly. Za vyčerpávající a velmi otevřené odpovědi jí moc děkujeme. „Rozhovor“ s babičkou zprostředkoval Eliáš Dohnal ze 7. ročníku.

Dálkový rozhovor s Májou Dohnalovou

Milá děvčata, milí chlapci,

děkuji vám za vaše inteligentní a věcné otázky, moc mě váš zájem potěšil. Nejprve bych vám chtěla vysvětlit rozdíl mezi ghettem a koncentračním táborem, pro případ, že by to někdo z vás nevěděl.

Ghettem bývá většinou uzavřená část města, obydlená jedním typem obyvatelstva – židovské, rómské, černošské ghetto... Lidé tam žijí v rodinách a v rámci ghetta se mohou volně pohybovat a vlastnit nějaké věci.

Koncentrák dělí muže a ženy, lidé jsou zavření odděleně, majetek nemají žádný, svoboda pohybu je velmi omezená. Vlastní (krátce) jen to, co mají na sobě, styk s fašisty je mnohem častější než v ghettu.

Osvětim byl základní tábor, byly v něm cihlové domy. Březinka byla 2km od základního tábora, byly tam dřevěné baráky, dříve konírny bez oken, se světlíky ve střeše. V Březince byla čtyři krematoria, v Osvětimi jedno.

1. Pamatujete si, co jste měla sbaleno ve svém kufru k deportaci?
Kufr mi balila maminka a bylo v něm hlavně oblečení a několik drobných balíčků sušených potravin. K tomu jsem si přibalila kalendářík, několik tužek a čtyři knihy: Mathésiovy Zpěvy staré Číny, Máchův Máj, Nerudovy Balady a romance a Čechovy Písně otroka, ty mi ale sestra z kufru vyndala, bála se, že je to provokační.
2. Kolik lidí bylo průměrně v transportech?
V prvních pěti transportech po tisíci lidech, ty jely do Lodže, další pak do Terezína.
3. Jaký byl váš první dojem z koncentračního tábora?
První dojem z koncentračního tábora byl děsivý. Mysleli jsme, že jedeme, jak nám řekli, někam na práci. Jeli jsme přeplněným dobytčím vagónem a střídali jsme se u malého, jen částečně otevřeného okénka. Zrovna jsem u něj stála já, když vlak začal zpomalovat a já jsem vykřikla. „Jsme v Osvěčíně!“. Vlak zastavil, prudce otevřeli vchod a za velikého křiku, nadávání, mlácení a štěkotu psů jsme museli vyskákat, s sebou jsme si nic nesměli vzít. Hned nás třídili po pěticích na muže a ženy a museli jsme předstoupit před všemocného doktora Mengeleho, který nám ukazoval vpravo a vlevo – do tábora a do plynu. Pak nás dovedli do sprch, oholili a dali „šaty“. Samozřejmě bez výběru, jak to bylo na hromadě. Pak nás dovedli před nějaký barák, kde jsme museli několik hodin stát. Starší vězenkyně (ne léty, ale délkou pobytu v táboře) nás chodily informovat, že odchod z lágru je jen komínem...
4. Co jste dostávali v ghettu a v táboře k jídlu?
V ghettu se dostávala v poledne polévka, bochník chleba na 8 dní a příděl jídla přibližně na 14 dní, což bylo na den 2-3 dkg cukru, 2-3 dkg mouky, 1 dkg margarínu, 1, 5 dkg brambor... Brambory a zelenina se fasovaly na delší období, na dva až tři měsíce, většinou ve stavu nahnilém, brambory v zimě zmrzlé... V Birkenau jsme dostávali ráno jakousi kávovinu, v poledne řídkou polévku, někdy v ní plaval i brambor. Pozdě odpoledne byl kus chleba, asi 20 dkg, s malou kostičkou tuku, nebo s troškou marmelády, případně kouskem sýra a zase melta, nebo kávovina... V Birkenau nám dávali polévku do jediné nádoby pro tři, čtyři , nebo i pět lidí...Samozřejmě bez příboru.
5. Měli jste v táboře vůbec pojem o čase a jaký je den a měsíc?
Pojem o čase nám umožňoval denní řád – začátek a konec pracovní doby, oběd atd. V ghettu měli někteří lidé ještě hodinky. V koncentračním táboře jsme nic, kromě toho, co jsme měli na sobě, nevlastnili. Čas jsme odhadovali podle denního řádu – budíček, příděl jídla, nástupy... Odhad času v rozmezí týdne, měsíce byl těžší, většinou to ale vždycky někdo věděl. Také lidé z nových transportů měli přehled o čase. Některé lidi – příliš vyčerpané – to už nezajímalo. Měla jsem náramkové hodinky a v ústech jsem je propašovala až do Birkenau. Pak jsem si uvědomila, že mě mohly a ještě mohou stát život, a věnovala jsem je jedné blokové. Při výdeji jídla jsem za ně dvakrát dostala hustější polévku.
6. Jak to vypadalo v nemocnici?
Ani v ghettu, ani v táboře jsem v nemocnici nebyla. Z vyprávění vím, že nemocnice vypadaly podobně jako v normálním životě.Byl tam ale velký nedostatek místa, málo postelí, chyběly léky a zřejmě i jídla bylo méně. Prý tam bývali velmi obětaví lékaři. Bohužel se z nemocnic často vybíralo do plynu.
7. Jak to vypadalo s chozením v koncentračním táboře?
Měla jsem v ghettu kamaráda z Prahy. Dokonce jsme ze začátku bydleli v jedné místnosti, bylo nás tam 35. Chodívali jsme spolu po ulicích ghetta a snažili se porozumět tomu, co nás obklopovalo. Mně bylo 13 let, Pavlovi 15. Pak nás přestěhovali a začali jsme pracovat. Potkávali jsme se ještě ve frontách na příděly jídla a někdy jsme si sedli někam na schody a chviličku si ještě povídali. Potom Pavel dostal tuberkulózu a břišní tyfus a zemřel.
8. Mysleli jste někdy na vzpouru?
Na vzpouru se myslelo v každém ghettu a v každém lágru. Protože ale nebyly zbraně, nebo jich bylo málo a lidé byli vyčerpaní, uskutečnila se vzpoura jen v několika málo ghettech a ihned byla krvavě potlačena. Varšavské ghetto bojovalo asi 6 týdnů.
9. Jak se teď, po čase, cítíte?
Nejsem si jistá, zda dobře rozumím otázce. Jistě nejde o zdravotní stav. Koncentráky a ghetta se podepsaly na každém – na těle i na duši – a nejde to úplně vymazat. Je ale možné – a nutné – vyvodit závěry pro zbytek života a pokusit se s tím vyrovnat. To jde mnoha způsoby a je to velká dřina, mnoholetá. My jsme se s maminkou vrátily dvě z osmnáctičlenné širší rodiny ( dědeček, strýcové, tety, sestřenice, bratranci). Z devíti dětí jsem se vrátila jen já. Bylo strašně těžké pochopit, že se něco takového může stát, a je to nesmírně zavazující pro celý život. Většinou si pak člověk vytvoří jiné životní hodnoty, jiný vztah k lidem, zvířatům i věcem.
10. Převládají ve vás šťastné vzpomínky?
Ghetto i koncentráky, ve kterých jsem byla, byly příliš těžké, zlé. Mám ovšem šťastnou vzpomínku z ghetta, když maminka unikla výběru do plynové komory. A z Birkenau, kde byla vyřazena na zplynování, ale podařilo se jí ke mně vrátit. Byly jsme ale odloučeny od mé sestry a bylo mi jasné, že navždy. Takže štěstí uprostřed velké tragédie. Bylo ale několik hezkých chvil – když jsme si mohly zpívat nebo vyprávět, když jsem se v Birkenau a potom v Belsenu sešla s přítelkyněmi z ghetta, které přežily a dosud se setkáváme, když jsem se mohla dívat na kvetoucí vřes v Belsenu...

Akrostich inspirovaný jménem Hana Brady

  • Hrozně ráda bych se podívala na své rodiče
  • Akorát nás osud rozdělil
  • Nikdy se s nimi nesetkám, říká kamarádka
  • Anička
  • Budu asi brečet
  • Rodina pro mne znamená vše
  • A představa že bych je neviděla mě děsí
  • Důležité je v těchto podmínkách přežít
  • Ypsilon to je písmeno mého pokoje a za mnou už je jen Z.

Jakub Herz, 9. ročník

  • Hitler
  • Ani netuší, jak svou šílenou ideologií
  • Neskutečně ublížil miliónům
  • A miliónům lidí
  • Bere jim jejich domovy
  • Raději by s tím měl hned přestat a
  • Dopřát lidem klid. Jeho idea ničí lidi stejně rychle jako
  • Yperit na bojových polích.

Jan Uličný, 9. ročník

  • Holčička šťastná a veselá
  • A Židovka byla
  • Němci jí vzali rodinu
  • A nakonec i její život
  • Byla to krásná holčička
  • Růžička v sadu
  • Ani chvilku svého dospělejšího života neprožila ve štěstí
  • Dejme jí alespoň teď památku
  • „Y“ takový totiž může být něčí život...

Debora Wünschová, 7. ročník

  • Holocaust nepřežila
  • A přesto její kufřík existuje
  • Nepřežili ani její rodiče
  • Ale bratr žije!
  • Brady se jmenuje
  • Ráda kreslila
  • Ale přesto nepřežila
  • Dostali ji
  • Ypsilon není posledním písmenem abecedy

Alan Třešňák, 8. ročník

  • Hana Brady se jmenovala
  • A
  • Na náměstí v Novém Městě na Moravě žila
  • A
  • Bratra, mámu, tátu tam měla
  • Rychle však jejich šťastný život skončil
  • A tehdy se jejich život s Novým Městem odloučil
  • Divila se tomu Fumiko Išioka a tak pátrala
  • „Y“ když na začátku jen jeden podklad měla – Hanin kufřík.

Hedvika Primasová, 8. ročník

  • Hledí tam andělé, na náměstí, do obchodu. Tam radost
  • A mír vládne, oáza klidu. Ale...
  • Ničemní lidé peklo na zem přivedli
  • A hvězdy padaly.
  • Byl to příběh o životě, Hana
  • Ráda žila, rvala se...
  • Ale osud s ní jiné plány měl
  • Do záhuby ji nahnal, tak to chtěl
  • „Yejí“ příběh ale stále žije, pravdivý, o životě.

Marek Dočekal, 8. ročník

Dílna Hanin kufřík ve VKC ŽM 16. a 23. 2. 2005

Jednoho dne, 23. 2. 2005, jsme šli, 6. a 7. třída do VKC s paní učitelkou Horáčkovou a Dvořákovou. Tam nám mladá paní rozdala takové zajímavé sešity, kde byly různé texty a otázky o ghettu apod. Potom jsme se rozdělili na čtyři skupiny a každá dostala složku jednoho člověka a měli jsme sestavit jeho příběh. Hotové jsme to ostatním četli nahlas. A úplně na konci jsme měli překvapení, přišel jeden pán, o kterém jsme vyhledávali informace, pan Martin Glas. Mohli jsme se ho ptát na všechno, co nás napadlo...

Ira Šurina, 7. ročník

Ohlasy...

Už od začátku školního roku se zabýváme literaturou s židovskými tématy, přesněji příběhy lidí, kteří zažili koncentrační tábory. Ať už to vše zapsali vlastní rukou, nebo byly jejich osudy vypátrány, jako například kniha Hanin kufřík, kde Fumiko Išioka, mladá žena z Tokia, pátrá s malými dětmi z Centra pro studium holocaustu po osudu majitelky kufříku, který získala z Osvětimi. Nakonec je sepsána kniha o dalším smutném osudu židovské dívky. Tato literatura by se měla nepochybně každému ocitnout na seznamu přečtených knih. O těchto osudech se nedozvídáme jen díky knihám, ale i přes programy, jejichž cílem je „zábavnější“ formou poučit děti o holocaustu. Mně osobně se líbí obě formy, ale už je toho na mě za poslední půlrok moc.

Tamara Pekařová, 8. ročník

Náš dojem z práce s touto knihou je hluboký. Zanechala v nás stopy, které nám zůstanou navždy. Celkový dojem byl až stresující. Čtenáři by měli mít na četbu takové knihy dost sil, aby se psychicky nesložili...

Barbora Klimešová a Tereza Reichová, 8. ročník

Hanin kufřík ve VKC byl dobrý. Kdykoliv se budu o někoho zajímat jako Fumiko, půjdu tam. Ale musím říct, že Fumiko byla fakt dobrá, zajímala se tolik o Hanin kufřžík, že našla všechny podstatné informace, a dokonce i jejího bratra.

Bea Geherová, 8. ročník

Poprvé jsme četli Hanin kufřík ve škole, jelikož ale ve třídě není úplné ticho, nemůže člověk všechno zaregistrovat. Když jsem si chtěla Hanin kufřík zapsat do čtenářského deníku, tak jsem si knihu ještě jednou sama přečetla. Když jsem začala číst, tak se mi moc líbila a vždycky, když jsme skončili školu, tak jsem se těšila, jak si dočtu Hanin kufřík. Byl napínavý a dobrodružný. Mám ráda knihy o druhé světové válce.

Debora Herzová, 7. ročník

Přečetli jsme knížku a psali jsme různé slohy, které mě docela bavily. Paní učitelka nám připravila časopisy o životě lidí, kteří zemřeli ve válce, byly to celé rodiny. Sestavovali jsme jejich příběhy. Nedávno jsme si povídali s paní, která všechno přežila a viděli jsme o tom film. I o tom, jak jeden pán zachránil asi okolo šesti set dětí ve válce. Taky jsme četli knížku Vyprávěj mámo, jak to bylo a viděli film O zlém snu. To jsou mé zážitky.

Ira Šurina, 7. ročník

Holocaust byla krutá událost, která se týká nás všech, už jenom proto, že chodím do této školy. Příběh byl velice smutný, a tak nemůžu zapomenout na otázku, jak bych se chovala já v Hanině situaci. Abych vám řekla pravdu, myslím, že nikdo si nedokáže představit, jak by se zachoval. Mou rodinu holocaust tolik nezasáhl, i když mi babička vypráví příběhy, které se toho také týkají. Můj praděda dával Židům chléb, ale někdo ho udal, a tak ho Němci zatkli a jel pracovat a víte co ho zachránilo? Sekl se sekerou, hnisalo mu to, tak ho poslali zpět.

Tereza Horáková, 7. ročník

Použitá literatura a prameny

  • Hanin kufřík, Karen Levine, Portál, Praha 2003
  • Vyprávěj mámo, jak to bylo, Eva Erbenová, Sefer, Praha 1994
  • Deník, Anne Franková, Triáda, Praha 2004
  • Deník mého bratra, Chava Pressburger, Trigon, Praha 2004
  • ...bylo mi 13, Hugo Fritsch, Pavel Macháček, Zdena Němcová, Vladimír Novák, Grafia, Plzeň 2004
  • Příběh Fredyho Hirsche, Lucie Ondřichová, Sefer, Praha 2001
  • Říkali mi Leni, Zdeňka Bezděková, Albatros, Praha 1975
  • Video – Krátký život Anny Frankové,ŽMP 2004
  • O zlém snu
  • CD-ROM časopis Domov Martina Glase
  • Česká televize – cyklus Holocaust a Osvětim (videonahrávka)
  • Report, příběh české židovské rodiny po druhé světové válce, Samuel, Praha 2005

Fotogalerie

Foto Foto Foto Foto Foto Foto Foto Foto Foto Foto Foto Foto Foto Foto Foto Foto Foto Foto Foto Foto Foto


Novinky