Tradice a poslání školy
Lauderovy školy patří do sítě židovských škol ve střední a východní Evropě, které byly v 90. letech 20. století zakládány Lauderovou nadací. V Praze u založení základní školy a gymnázia stáli vrchní pražský rabín Karol Efraim Sidon a Dr. Leo Pavlát, ředitel ŽM a poradce Lauderovy nadace v Praze.
V budově, kde v současné době už dvanáct let funguje židovská škola, byl před 2. světovou válkou židovský sirotčinec. V červenci roku 1941 zde měla světovou premiéru dětská opera Brundibár, která je světoznámým dílem a stala se symbolem dětské naděje v Terezíně.
I jména škol mají svůj význam. Odkazují na dílo významného současníka J. A. Komenského, myslitele a rabína Jehudy ben Becalela, známého jako rabi Löw či Maharal. Jeho kniha komentářů k Tóře se nazývá Gur Arje – Lvíče a kniha o svátku Purim Or Chadaš – Nové světlo.
Navzdory téměř padesátiletému přerušení kontinuity židovského vzdělávání v Československu se Lauderovy školy v Praze nacházejí ve specifickém historickém kontextu, kde mohou čerpat jak z bohatého předválečného kulturního dědictví, tak ze současné spolupráce s židovskými školami v Evropě i v Izraeli. Škola se hlásí k odkazu takových institucí, jako bylo např. Reálné židovské gymnázium v Brně, jehož ředitelem byl Dr. Oskar Epstein, Židovské gymnázium v Mukačevu, vedené absolventem pražské filosofické fakulty Dr. Chaimem Kugelem a nelze opominout ani židovskou školu v Jáchymově ulici v Praze, která vznikla v roce 1920 a po vyloučení židovských dětí z pražských škol, se stala nejdéle fungující náhradní školou pro tyto žáky.
Vlastní poslání Lauderových škol lze vystihnout citátem z Poslání Lauderovy nadace:
Nikdy je nenazýváme zbytky, protože zbytky nechodí do židovské denní školy. / Nikdy je nenazýváme posledními Židy ve střední a východní Evropě, protože mezi všemi bytostmi, které Bůh stvořil, poslední Žid prostě není.
